V Evropě je henna známá především ženám jako přírodní barva na
vlasy. Na středním východě se však henna už po staletí používá
nejenom k posílení vlasů, ale také jako barvivo ke zkrášlení celého
těla. V dnešní době se v západním světě těší henna rostoucí
popularitě a začíná se používat jako dočasná ozdoba pokožky nebo
také jako jakási „zkouška“ nového tetování.
Co to vlastně henna (latinsky: lawsonia inermis;
hindsky: mehandi; arabsky: hinna; dále také mehndi, al-khanna,
jamaica mignonette, egyptian privet) je?
Je to rostlina keřovitého
charakteru dosahující výšky 1 - 1,5 m (některé prameny uvádějí výšku
až 6m). Keř má malé, tmavé, zelené, podlouhlé lístky asi 2,5 cm
dlouhé a1 – 2 cm široké na velkém množství větví s šedohnědou kůrou.
Henna kvete v červenci a srpnu, kdy má mnoho drobných, bílých,
žlutých, růžových, červených nebo krémových květů, které vydávají
sladkou vůni. Po odkvětu zůstanou na keři kulaté červenomodré plody
malého vzrůstu. Vyrůstá v suchém a horkém podnebí, zejména v Indii,
Egyptě a Tunisu. Šťáva z květů se používá v kosmetice, z listů se
poté vyrábí prášek, který se již od dob antiky používá jako barvivo
na vlasy nebo pokožky.
Historické prameny dokazují, že se henna již více jak
5000 let používá nejen v kosmetice, ale také v lékařství. Dokazují
to archeologická naleziště ve starověkém Egyptě, kde byla používána
jednak k mumifikačním účelům (pro zdobení těla) a také se hojně
používala pro barvení paruk (oholené hlavy a hladké tělo bylo znakem
vznešenosti a ušlechtilosti, nicméně móda také vyžadovala, aby muži
i ženy nosily paruky z přírodních vlasů nebo z ovčí vlny) nebo v
indické jeskyni Adžanta Elova u Bombaje (přibližně 320 n.l.). Malba
v jeskyni zobrazuje pannu z Paltiputy, jak sedí pod stromem a ruce i
nohy má pomalované vzorem květin z henny. Už tehdy se ale také
vědělo, že henna nejen barví, ale i léčí a regeneruje vlasy a
pokožku.
Ájurvédačujové a mudrci staré Indie Čarak a Šuršunt se
o henně zmiňují ve svých spisech a dodnes zůstává henna součástí
ájurvédačujské ošdhalaj, tj. lékárny . Není od věci uvést, že
Aristoteles hennu uvádí ve své Historii rostlin. V Indii má henna
mezi rostlinami své významné místo, věří totiž, že ji má oblíbenou
bohyně Lakšni, a tak tedy má přinášet štěstí a prosperitu. A snad i
proto se pěstování henny v období králů Mevar Rážputů v mughalském
období započalo ve velkém. Obdobně jako u ostatních produktů z darů
přírody platí také v případě henny, že její vlastnosti ovlivňují
klimatické podmínky nebo půda dané oblasti. Proto je zbarvení henny
z Rádžastánu jiné než zbarvení henny z Egypta. A také vzory z
různých oblastí jsou odlišné.
Arabské vzory jsou většinou velké a
květinové, zobrazující např.vinnou révu. Také mají v oblibě různé
krocánky. Nemalují na sebe v žádném případě postavy či zvířata.
Naproti tomu indické vzory jsou tlusté, velkých geometrických tvarů,
hodně často tmavé. Většinou zobrazují ptáky a tamní květiny a
obličeje. Vzory severní Afriky jsou silné a geometrické, složené ze
spousty složitě poskládaných teček a vlnitých čar, které jsou dobře
viditelné z dálky.
Jak již bylo řešeno, henna se používá v poslední
době ke zdobení těla. Podle tradic se hennou zdobí v Indii při
významných oslavách nejen ženy, ale i muži a děti. Etnické ornamenty
mají vyzdvihnout vyjímečnost svátečního dne.
Henna obsahuje množství duálních pigmentů – karoten (oranžový) a xantofyl (žlutý). Dále také obsahuje chlorofyl „a“ i „b“ proto tedy, pokud hennu smícháte s vodou, vytvoříte pastu, tyto pigmenty se rozpustí ve vodě. Pokud se vzniklá pasta nanese na kůži, pigmenty prostoupí pokožkou (epidermis) a spojí se s buňkami pokožky na delší dobu (cca 2-3 týdny). Tato reakce je nazývána přirozenou chromatografií.
Henna obsahuje množství duálních pigmentů – karoten (oranžový) a xantofyl (žlutý). Dále také obsahuje chlorofyl „a“ i „b“ proto tedy, pokud hennu smícháte s vodou, vytvoříte pastu, tyto pigmenty se rozpustí ve vodě. Pokud se vzniklá pasta nanese na kůži, pigmenty prostoupí pokožkou (epidermis) a spojí se s buňkami pokožky na delší dobu (cca 2-3 týdny). Tato reakce je nazývána přirozenou chromatografií.
Při zdobení těla nedochází k zásahu do lidské pokožky
a tak je tato metoda bezbolestná. Směs henny s vodou lze také
obohatit jinými přídavky, např.silnou kávou nebo čajem. Pro lepší
prostoupení pokožkou a lepší barvu a přirozenější vůni se může do
směsi přidat např.hřebíček, levandule, citrónová šťáva, cukr nebo
eukalyptový olej. Výsledná barva tetováže z henny závisí také na
vlastnostech pleti. Všeobecně platí, že čím snadněji se opálíte, tím
lepší bude výsledek zdobení kůže hennou. U lidí se snědší pletí bývá
výsledná barva hnědočervená, kdežto u lidí se světlou pletí bývá
žlutooranžová. V každém případě platí, že henna je přírodní a
bezpečná.
Po nanesení na kůži po několika hodinách zasychá a zaschlá
vrstva se odloupne. Zpočátku světle zbarvený vzor během několika
hodin ztmavne a tím se zvýrazní.
2 šablony ZADARA
(Klára, 4. 9. 2007 7:23)